Příprava na svátost smíření

Mnohdy se nám může zdát nepřekonatelným problémem odhodlat se vstoupit do té „dřevěné budky“ nazývané zpovědnice. A často to bývá při pomyšlení typu:“Co já vlastně tomu knězi řeknu? Hříchy mám zas fádně stejné, jako při minulé zpovědi a žádná obměna mě nenapadá…“ Takový hříšník to má opravdu těžké a není mu co závidět, protože pravděpodobně nezakusil sílu milosrdenství, kterým ho Jeho nebeský Otec pozvedá z bláta a špíny jeho hříchů a uschopňuje ho tak jít dál po cestě směřující do nebe. Není ale vůbec jednoduché pochopit, jak vlastně k této svátosti přistupovat. Má to být jen výčet hříchů a dokázání si toho, jak jsme slabí a hříšní? To určitě ne! V těchto okamžicích našeho obrácení se jedinečným způsobem setkáváme s Tím, komu záleží na tom, abychom již nežili v temnotě, ale měli v srdci radost, lásku a pokoj. Je jen na nás, s jakou upřímností se k takovému setkání připravíme. Ale jak?

Pro ty, kdo se třeba právě chystají k předvelikonoční svátosti smíření, je tu jedna inspirace, jak se připravit k setkání s naším dobrým Pánem při svátosti smíření. Tento text jsem objevila v knize Duchovní rozhovor (s podtitulem Duchovní rádce uvádí mladého křesťana do duchovního života), kterou napsal Klemens Tilmann a přeložil O. O. Graubner (vydáno roku 1991). A tak jsem si říkala, že tak výstižně ukazuje, jakým způsobem se podívat na své skutky, že si to nemohu nechat pro sebe:

„Měla 18 let. Když přišla na ni řada, přistoupila ke zpovědnici a zpovídala se: ‚Naposledy jsem byla u svaté zpovědi před čtyřmi týdny. Dvakrát jsem se hašteřila se sourozenci a jedenkrát jsem mlsala. Srdečně lituji těchto a všech svých hříchů. Amen.‘

Kněz odpověděl: ‚Představte si, že byste teď zemřela a přišla před Boží soud. Co by Bůh asi řekl? Řekl by: S tvým životem jsem docela spokojen. Proti tobě mám jen dvě věci, dvakrát jsi se hašteřila a jedenkrát jsi mlsala.

Můžeš si to myslit?‘

‚Ne, to ne‘, odvětila dívka.

‚Možná, že by Bůh mluvil takto‘, pokračoval kněz. Dal jsem ti vyrůst v dobré, věřící rodině. Moc zlého jsi neudělala, ale dobrého taky ne. Tvá víra ve mne byla malá. S mou prozřetelností jsi prakticky nepočítala. Modlila ses asi tolik, kolik byla tvá povinnost. Nemohu však říci, že bys se mnou mluvila jako dítě s otcem. Moc jsi na mne nemyslívala, ani jsi nijak netoužila více se ke mně přiblížit. Téměř jsi se nestarala o mé zájmy a má přání… Na mé nejvřelejší přání, aby mě poznali všichni lidé a byli zachráněni pro věčnost, odpověděla jsi peněžitým příspěvkem na světové misie v celkové částce 10,- Kčs. Podívej se jen na mladou komunistku, jak ta přímo hoří pro svou věc, co ta všechno podniká. Nebyl jsem hoden většího nasazení tvých sil? – Chtěl jsem ti mnohé svěřit, nevěřící spolužačku, větší počet mladých lidí ve farním společenství a tvou poněkud osamělou starou tetu. Sama sis toho ani nevšimla. --- Tolik jsem pro tebe udělal, v tak veliké míře jsem ti dal síly a nadání a šťastné životní poměry. Jsi pokřtěná, biřmovaná a živená mým tělem. Mohlo z tebe být zcela něco jiného. A co se z tebe stalo, je málo, a co mi přinášíš, jsou prázdné ruce. ---

Tak asi by Bůh mohl k vám promlouvat. Snad nyní lépe chápete, kde byste mohla hledat své chyby. Chcete-li si to snadno a jednoduše zapamatovat, pak si do svého zpovědního zrcadla vepište: Jsem v božích službách. Co mi Bůh svěřil do správy? Za co jsem zodpovědná? Co jsem pro to udělala? --- V dalším by vám to mohlo dobře pomoci.‘ […]“

Přeji všem čtenářům radost při setkání se s dobrotivým Bohem ve svátosti smíření.