Slunce? Ne, raději Měsíc!

Aneb Přirovnání života k nebeské obloze

„Slunce ať svítí, kde jsi ty…“ Kéž bych byla sluncem, které hřeje a umí prozářit každý temný kout. Vždyť to přece ke křesťanství patří, každý touží být radostným sluníčkem, které dodá všem neúspěchům naději…

Tak v takovém duchu se nesly jednou moje úvahy. Vypadá to na pěkné myšlenky, ale ouvej! Vyrušila mě otázka: A bylo by to opravdu přínosné pro mě i pro okolí? A já si uvědomila, že nechci být v životě Sluncem, ale že můj život by se dal připodobnit spíš Měsíci. Proč?

1. Kde bych brala sílu, kdybych já sama měla být sluncem – zdrojem života? Já bych na sebe chtěla brát roli slunce, které je v celé sluneční soustavě nejdůležitější? Jediným mým Sluncem může být a také je Ježíš. Jedině On dokáže být pro druhé Sluncem, které nikdy nezhasíná, nepotřebuje odjinud čerpat posilu pro vlastní život a přesto umí každého člověka prozářit Světlem. Nechávám se Ježíšem dostatečně ozařovat, abych Jeho světlo odrážela dál do světa?

2. Chci Ježíši sloužit, mám být nepatrným kouskem v mozaice nebeské oblohy, a přesto si uvědomuji svoji jedinečnost. Měsíc obíhající naši planetu je jedinečný. Slouží přesně k tomu úkolu, ke kterému byl stvořen. Nic jiného, ať už hvězda, planeta, kometa či jiné nebeské těleso nemůže zastávat úkol Měsíce. I já mám v životě úkol, ke kterému mě Bůh předurčil. Chce mi nabídnout to pravé místo na obloze církve. Pochopím, anebo budu usilovat o místa, která nemohu svými schopnostmi zastávat?

3. Měsíc svítí v noci. Jeho úkolem není svítit, když na nás dopadá sluneční záře. Měsíc přináší odlesk slunečního svitu, když lidé žijí ve tmě. Není hrdinství ukazovat pravdy víry tam, kde jsou chápány a žity, ale je důležité prozářit všechny tmavé kouty. Kouty, kde se ukrývá bolest, beznaděj, strach, osamocenost, nenávist a smrt. Kouty, v nichž lidé žijí, aniž by zakusili Boží Lásku. Křesťanství je náročné. Křtem jsme se stali dětmi Božími, biřmováním se z nás stali bojovníci Boží. Máme být svědky naděje, kterou jsme objevili v osobě našeho Spasitele. Jsem dostatečně silná na to, abych prozářila místa, do kterých mě Bůh posílá?

4. Měsíc je k nám obrácený stále stejnou tváří. Nenaklání se k nám jednou z té a podruhé zase z oné strany. Víme, co můžeme čekat, když se na něj podíváme z jakéhokoli místa zeměkoule. Je stále stejný. Ozařuje planetu světlem a nic si nedělá z toho, co si kdo o něm myslí nebo co o něm kdo říká. Ničím se nedá odradit. Je pevný ve svém postoji. Já také mohu být pevná ve všech svých postojích, pokud se budu dívat na Krista. Nechci nikdy natáčet svou tvář podle toho, jak mi to vyhovuje a co si asi druzí o mně řeknou. Dokážu to, jen pokud svůj pohled upřu na Krista a Jeho vykupitelský kříž. Díky Ti, Pane, za Tvůj čin lásky. Umím se dívat stále na Krista, nebo se ohlížím na to, co o mě říkají druzí?

5. Měsíc svítí každý den. S určitou pravidelností, jak mu to bylo dáno, se každý večer vyšplhá na oblohu a ozařuje noční krajinu až do ranních hodin. Je na něj spoleh, že ho tam zase uvidíme. Nesvítí jen když se mu chce. A jestliže se mu někdy postaví do cesty velká oblačnost, která nedovolí jeho paprskům dosvítit až na zemský povrch, nic si z toho nedělá. Další noc je na obloze znovu a jeho neúspěch z minulé noci jakoby byl zapomenut. Podobně nás to učí Hospodin - nic nevzdávat. Započaté dobro bude dokonáno, i kdyby se mělo proti němu postavit celé peklo. Neboť Bůh přemohl zlo a my v Jeho síle můžeme kráčet ke Světlu. Jsem vždy ochotná prosit Pána o dostatek síly a odvahy začít znovu, povstat a jít dál?

6. Měsíc je svítilnou. Nebýt měsíce, nemělo by co osvítit poutníkům noční krajinu. Jak je to povzbuzující, když už musíme jít v noci tmou, že nám na cestu svítí měsíc a my tak aspoň zhruba tušíme, kudy vede stezka! Když se nám zdá Bůh daleko, často nám neztratit víru pomůže někdo, kdo je odleskem Boží přítomnosti a ukazuje druhým světlo Kristovo. Uvědomuji si, že mám být světlem světa a tak dál šířit radostnou zvěst?

7. Někteří lidé jsou náměsíční. Když silně svítí úplněk, působí to na jejich spánek a oni nevědomě podnikají zajímavé výlety, dělají nepochopitelné věci… Ze zkušenosti vím, jak silně působí úplněk, který ovlivní náš spánek. Čím to je? Nevím. Ale je zajímavé, jak tak vzdálený Měsíc dokáže působit na náš spánek. Náš život má být tak jasný, aby dokázal vyprovokovat k dobru i spícího člověka, stejně jak dokáže spícího člověka vyprovokovat k aktivitě síla úplňku. Jsem povzbuzujícím světlem pro Ty, kteří jsou vzdáleni od Boha a můj příklad je má probudit z duchovního spánku?

8. Měsíc působí na dálku. Nemusí se ho člověk dotknout, aby věděl, jaký Měsíc je. A Měsíc nic nemusí říkat, a přitom všichni vědí, že to světlo, které se nám tak líbí, je odrazem slunečního světla. Podobně tak i naše modlitby jsou takovým určitým působením na dálku. Měsíc je nám vzdálený, a třebaže s ním nejsme v přímém kontaktu, dokáže nám zprostředkovat Sluneční paprsky. Co teprve zmůže s našimi životy modlitba! Jsem také já těm, kteří patří do mého života, alespoň skrze modlitbu zprostředkovatelem Božího světla? Jsem vděčná za každou modlitbu, kterou mě moji známí přislíbí? Nezapomínám v modlitbě na ty, se kterými se nevídám tak často, kteří jsou vzdáleni třeba i na stovky kilometrů ode mě a nemám možnost se s nimi každodenně vídat?

9. Měsíc hraje na nebeské obloze roli jakéhosi pomocníka pro Slunce. Díky Měsíci může svým svitem Slunce ozařovat zemi, přestože je noc. Jsem také já pomocníkem na Boží vinici? Nebo chci místo Božího Slova zvěstovat svá slova? Uvědomuji si, že jedině Bůh je zdrojem mého života a nebýt Něho, nikdy bych nevydávala takové světlo, jakým mě On obdařuje?

10. Měsíc je velmi jednoduché těleso. Nijak nemění svůj tvar, má svoji krásu v obyčejnosti. Nic složitého. Ne jako já, chtěla jsem napsat pár jednoduchých vět a přitom to dopadlo takto… Musím se ještě hodně učit, co to znamená jednoduchost :-) Těm, kdo tento článek dočetli až sem, přeji, aby se jim povedlo uspořádat si tyto myšlenky do jednoduchých bodů, které je třeba nějakým způsobem osloví či je nějak nasměrují.