Tak a je to tady!

Neříkejte, že jste se na nic víc netěšili tak jako na leden, kdy už nám zase konečně začne zkouškové období :-) Ano, milí studenti, radujte se, teď konečně můžete ukázat, co ve vás opravdu je!

Ale kromě toho, že během zkouškového sedíme nad skripty a studujeme a za předvedené výkony u zkoušek pak sbíráme kredity, může nám tento čas posloužit i k jiným, možná důležitějším, věcem. Jakým? Tak hlavně si většina z nás má možnost uvědomit, že spoléhat na Boží posilu je někdy u zkoušky dost vhodná věc. Vždyť Bůh přece ví všechno mnohem líp než ten nejvzdělanější zkoušející, tak proč by nám nemohl skrze Ducha svatého poradit, když se na Něj budeme s důvěrou obracet? Umíme pak ale s pokorou přiznat, že z té a té zkoušky jsem dostal/a nejlepší hodnocení nejen díky své píli, ale taky díky pomoci Boží? Zároveň má člověk často možnost uvědomit si svou omezenost a pokorně napravovat výsledky u těch nepovedených zkoušek!

Obojí chce pokoru. Uvědomit si, že na nic nejsem sám a budu-li upřímně hledat Boha a vkládat své starosti zcela a bezvýhradně do Jeho milostivých rukou, On nás nikdy nezklame. Chce to odvahu nezůstat se ve svých starostech se školou plácat sám. Vždyť je to právě Hospodin, který nás postavil na toto místo a dal nám za úkol studovat. Kdyby věděl, že na to nemáme, už dávno by nás poslal pracovat tam, kde se budeme cítit lépe. On nás zde chce mít, a ví, jaké to je, učit se na zkoušku. Můžu potvrdit (a to vy všichni určitě taky), že On nám pomůže, ale musí vidět naši pokornou odevzdanost se do jeho rukou.

Pro někoho hračka, pro jiného nepřekonatelný problém... I tak se dá definovat odhodlání učit se. Znám ty chvíle, kdy člověk sedí a ne a ne ta skripta furt otevřít a začít se učit. Skvělý návrh, jak s radostí vplout do řádků textu, který se máme naučit, je modlitba. Stačí krátká, bez spousty slov. Taková, která by vyjadřovala plné odevzdání se Bohu a jeho plánu s námi. Modlitba, která by oslavovala Boha a s pokorou Ho prosila o pomoc. Díky takové modlitbě pak člověk často proletí skripta velmi zodpovědně, dozví se spoustu užitečných informací a ani neví, jak to, že má z toho učení najednou takovou velikou radost. Vím, vypadá to jako kouzelná formulka: My se pomodlíme a hned nám půjde učení dobře. Ne, tak to nefunguje. Ale díky modlitbě pochopíme, že Bůh po nás nežádá diplomy a ani nemusíme mít všechny zkoušky "napoprvé", ale že chce, abychom se i skrze studium učili Ho vnímat a odevzdávat se mu. Kdo toto pochopí, nebude už pro něj 300stránkové skriptum noční můrou, ale možností, jak zůstat Bohu věrný i v maličkosti (=při studiu).

Krátkou, ale dost výstižnou modlitbu se můžeme naučit např. od bl. Mariam Bauardy, sestry Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846 - 1878):

"Duchu svatý, osvěť mě. Lásko Boží, stravuj mě. Veď mě na cestu pravdy. Maria, Matko, provázej mne. Požehnej mi s Ježíšem. Ochraňuj mě před každým zlem, klamem a nebezpečím."

Úplné se odevzdání do rukou Božích a pokorné vyjádření důvěry v Něho Nás může naučit také modlitba, kterou sepsal Charles de Foucauld:

"Můj Otče, odevzdávám se Ti, učiň se mnou, co se Ti zalíbí. Ať se mnou učiníš cokoliv, děkuji Ti za to. Jsem připraven na všechno, všechno přijímám. Nepřeji si nic jiného, než aby se Tvoje vůle vyplnila na mne, na všech Tvých tvorech, můj Bože. Odevzdávám svou duši do Tvých rukou. Dávám Ti ji, můj Bože, s celou láskou svého srdce, protože Tě miluji a protože je potřebou mé lásky dát se, odevzdat se do Tvých rukou bez míry - s nekonečnou důvěrou, protože Ty jsi můj Otec."

Kéž nás Bůh v těchto chvílích provází a je nám opravdovým Otcem obdarovávajícím svá dítka.