chvalme Pána pokorným srdcem

Pootevřené dveře

27. 12. 2009 23:28
Rubrika: Nezařazené | Štítky: víra v obrazech , zamysleni

Běhen adventu jsem si svou přípravu na Vánoce přirovnávala k očekávání hosta, kdy jsou jetě zavřené dveře. Pokaždé, když se v kterékoli domácnosti očekává důležitější návštěva, předchází této události úklid :-) Všechno se vygruntuje, aby se u nás host cítil dobře... To zná určitě každý. Čím více se blíží doba příjezdu hosta, roste míra těšení se exponenciální řadou (tj. s přibývajícím časem se mnohokrát zvýší naše napětí a nedočkavost ;-)). Každý najednou jakoby zbystří a více vnímá sebemenší zvuk, zda to náhodou nemohl být zvonek. A najednou návštěva příjde. Dveře se otevřou a my stojíme tváří v tvář. Máme radost, že se vidíme. Jsme štastni a již nikdo nesleduje hodiny, které nás až doteď upozorňovaly na nedostatek času... Naše očekávání se změní v konkrétní setkání. Spousta slov, vzpomínek, smíchu... Nálada je bezvadná, nikdo se nemračí ani nenadává. Přišli hosté, na které jsme čekali.

Je zvláštní, jaká změna proběhne v jediném momentu, kdy se doma uslyší zvonek. Otevřou se až dosud zavřené dveře, kterými spolu s hostem vejde radost ze setkání. Dveře, které se otevřou, jen pokud my se chceme s návštěvou setkat! Otevřeme je a již nemyslíme na starosti, které obklopují náš každodenní život. Je tu někdo víc, komu na nás záleží, protože nás přišel navštívit.

Ty dveře jsme otevřeli 24. prosince večer. Jsou tomu tři dny, co je máme pootevřené a radujeme se, neboť k nám přišel ten nejmilejší host. Vánoce ještě nekončí, a přesto již od mnohých lidí můžeme zaslechnout: "Tak a už nám to skončilo." Ale Vánoce trvají déle. Máme možnost se neustále těšit z vánoční návštěvy. Z návštěvy, která nás doopravdy miluje. Tato návštěva se nevnucuje. My jsme jí otevřeli a pozvali ji dovnitř. To byla naše reakce na její zaklepání. Kolik s ní chceme trávit času? Nabídneme jí kávu a pošleme zpět, nebo ji ubytujeme v našem domě, jak dlouho bude ona chtít? Máme dostatek vstřícnosti a nabídneme svému hostu čas k odpočinku po dlouhé cestě, nebo jej jen zahrneme slovy a pošleme zpátky, odkud přišel? On se na nás zlobit nebude, ať už se zachováme jakkoli, protože on přišel jako host a v naší domácnosti nám ponechává naprostou svobodu. Našel si na tuto návštěvu čas a dokonce nám přinesl dary. Jak se mu odměníme my? Pošleme jej po pár minutách zpátky odkud přišel, protože my přece ještě musíme stihnout zajít tam a tam, zařídit tamto, zatelefonovat známým, a mezitím někam přece ještě potřebujeme vtěsnat televizi, u níž si přece tak krásně odpočineme... Nebo zapomeneme na sebe a budeme se celým srdcem věnovat návštěvě?

Je jasné, že za nějakou dobu se návštěva musí rozloučit. Ale vzpomínky na třeba jen jedno krásně prožité odpoledne mohou trvat celý život a někdy mohou mít nepředvídatelné pokračování radosti, která v nás naklíčila v přítomnosti hosta. Jak se zachováme, až návštěva odejde? Zabouchneme za návštěvou dveře a víc nás již její osud nebude zajímat, nebo necháme pootevřené dveře, aby se mohla kdykoli vrátit???

Zobrazeno 1603×

Komentáře

Daliluh

Souhlasím s Lussy, je to velice povedený článek. Mně se moc líbí, jak je zvonek obsažen v obou rovinách toho příběhu a v obou má stejnou funkci - upozornit na příchod hosta.

Lussy

Nádhera!!! Vánoce jsou k návštěvě často přirovnávány, ale tak krásné přirovnání jsem ještě neslyšela/nečetla..děkuju!!!

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková