Nový církevní rok před námi

Tak a pomalu se blíží konec církevního roku… Ale s každým koncem přichází začátek něčeho nového, to už tak v životě prostě je. A abychom nedělali v životě ty stále stejné chyby a mohli se radovat stále více, je třeba se z toho, co jsme prožili, poučit. Bylo toho opravdu mnoho, co jsem tento rok prožila. Chci se pro příště vyvarovat chyb, kterými jsem udělala život mnohem složitější, ale zároveň musím Bohu děkovat za to, že mne po celý tento církevní rok doprovázel, a to každý den, ani jednou na mě nezapomněl!!! J Jestli jsem ochotná každý den sehnout záda a naklonit se, abych si mohla z Jeho „studny radosti a pokoje“ nabrat vodu a pít, to už je věc druhá…

Chci se s vámi o některé radosti uplynulého roku podělit, aby to bylo k povzbuzení všech čtenářů mého blogu (jak těch pravidelných, tak i těch, co na tento článek narazí zcela náhodně) k potěšení a větší důvěře, že Pán je opravdu štědrý dárce a zanechává v našich životech krásné stopy po dobru. Podobnou „inventuru“ jsem si na blogu sepsala také před dvěmi léty a vřele doporučuji všem (tenkrát to sice nebyl zcela můj nápad, jak taky v daném článku uvádím, ale to přece nevadí).

Prosinec – období hledání sebe a přízeň Božího pokoje; Vánoce; další rok mého života se zakončil oslavou narozenin;

Leden – tento a následující měsíce Lectio divina v dominikánském konventu; zkouškové;

Únor – duchovní obnova s nevyslovitelnými pozitivními důsledky, navázání nových kontaktů; pudingová párty na SK; setkání starých známých z přírodovědeckého spolča; doučování fajn holčiny;

Březen – školní praxe;

Duben – přednáška Kateřiny Lachmanové; setkání mládeže v Olomouci; Vzkříšení Ježíše Krista - to vždy dá mému životu smysl; Zdislavské spolčo;

Květen – divadelní představení; školní exkurze v Jižních Čechách, kde jsem zažila víc než mnoho krásného;

Červen – účast na vigilii seslání Ducha svatého u dominikánů (parádní zkušenost ze scholy); mnozí z přátel a známých zakončili úspěšně studium (alespoň částečně) na VŠ, zvlášť úspěch bráchy ve škole mě moc potěšil, jeho promoce; některé zkoušky ve škole; změna dočasného ubytování v Olomouci (nové prostředí s novými zážitky a novými úžasnými lidmi)

Červenec – duchovní obnova s parádními lidmi a hlavně s působením Ducha svatého; pobyt v rodině u sestry; červenec i následující měsíce se nesly v duchu svateb mnoha mých známých;

Srpen – shromáždění rodu; pouť farnosti na Hostýně při tamní hlavní pouti; poznání úžasného človíčka, který hodně ovlivnil můj život; parádní školní zkouška z AfrikyJ

Září – příchod na svět Matyáše; začátek akademického roku; seznamovací víkend s děckama z Olomouce;

Říjen – Biblický impulz; křest nejmladšího synovce; praxe na gymplu, která mi dala mnoho užitečného do budoucna;

Listopad – mše svatá pro církevní olomouckou školku; dílčí úspěchy ve škole; oslava 30letého výročí svatby mých drahých doma;

Bohu díky! Za toto vše, i za to, co se nedá vyslovit a zůstává skryto v mém srdci. Bohu díky nejen za tyto zkušenosti se životem, ale taky za všechny ty „maličkosti“, jako byl čas na čtení krásné knihy, slunce nad hlavou a vítr ve vlasech, úsměv malého dítěte, s láskou uvařený oběd, půjčené zápisky z přednášky od spolužačky, beruška na květině, upřímný stisk ruky, telefonát z domu,… Prostě za všechno, co mi Bůh ve své štědrosti a moudrosti dává!