SIGNÁLY

Společenství – všechno to začalo na setkání mládeže v Táboře-Klokotech, tam jsem poprvé uslyšela o signálech a nechala se registrovat. Už to samo o sobě byl maximální zážitek, do té doby jsem nic podobného nevyužívala a ani neznala… A tak jsem měla najednou založený profil, sice s šílenou fotkou, ale to už je naštěstí minulost J Každopádně jsem signály zpočátku moc nevyužívala, až postupně se tam začala zakládat společenství, do kterých jsem i já začala patřit a řešily se různé společné záležitosti ve společenstvích právě přes signály. To mě trochu vtáhlo do hry. Moje autorizace sice následovala za dost dlouhou dobu, právě díky jednomu signáláckému společenství J A co jsem vlastně díky tomu na signálech zažila? No jasně, když jsme někam vyrazili se spolčem, tak jsem to mohla plánovat a prožívat s ostatními díky našemu společenství na signálech a po akci jsem mohla s ostatními zavzpomínat, co všechno jsme zažili, dořešit, co se na akcích nestihlo vyřešit, prohlídnout fotky…

Inspirace  - tak tohle myslím nepotřebuje komentář! A přece si neodpustím pár vět. „Jsi tím, co čteš,“ říkával s oblibou jeden kněz. A tak jsem se na signálech mohla setkat s mnohými články, které mě inspirovaly. Ať už to byl radostný přístup k životu, když jsem zrovna klesala na mysli, inspirace k různým akcím (když někdo napsal, jak se měl krásně na té a té třeba duchovní obnově, hned jsem zauvažovala, co já, za kterou duchovní obnovu jsem vděčná atp.), inspirace jak druhým udělat radost,…

Generace – tak to byl vážně zážitek! Objevila jsem na signálech různé věkové kategorie, které si rozuměly, dokonce spolu diskutovaly a uměly si naslouchat, poradit. Objevila jsem lidi, kteří neměli ještě ani prvních pět tříd základky za sebou a stejně tak jsem objevila lidi, kteří měli přes sedmdesát let zkušeností. Nějakou dobu už prožívám tu radost z toho, jaká je církev úžasná, že do ní mohu patřit stejně tak jako všichni ostatní, přestože jsme každý jiný. A ne jen každý jiný, ale spíš každý naprosto rozdílný. Jeden je vysoký, druhý hubený, třetí má brýle, další ráčkuje, jiný má deset dětí a další žijí v celibátu, někdo se neustále směje a někdo krásně zpívá, jiný má pěknou řádku let za sebou a někdo teprve leží v peřině… A přesto jsme všichni Bohem stejně milováni a patříme do jediné rodiny. A na signálech se to projevuje taky, a tak je skvělé, že ani generační rozestup nevadí tomu, že se na signálech cítím jako doma.

Net – byl to pro mne další zážitek! A co? No zjištění, že se dá krásně využívat net k tomu, aby se šířilo Boží království ve světě. Jak mezi věřícími, tak i nevěřícími. Jednou jsem si dala fotky ze společné školní akce na signály a chtěla jsem se s nimi pochlubit i spolužačce. Tak jsem jí hned při první příležitosti o tom řekla. Samozřejmě byla nevěřící a tudíž nikdy o signálech neslyšela. Tak jsem jí musela trochu popsat o co jde a myslím, že to byl další krůček k tomu, aby se změnil její kritický pohled na církev (už nás asi nepovažuje za tak zcela zastaralou a nemoderní instituci, ale za někoho, kdo se taky umí propojit ve světě internetu).

Ákcééé – no samozřejmě, proto tu taky signály jsou, abych se dozvěděla o různých akcích a mohla se jich zúčastnit. Nedávno mě přes signály pozvala kamarádka na akci, které jsem se ale nemohla zúčastnit. Přesto nebýt signálů, možná bych se ani o akci nedozvěděla, protože se s danou kamarádkou nevídám příliš často. Ale tak jsem měla možnost se o akci dozvědět, mrknout se, kdo se tam chystá a pak je pořádně proklepnout a zeptat, co je na dané akci oslovilo. Tož dobrý zážitek, ne?

Lidi – známí i neznámí. Momentálně, když píšu článek, je na signálech 22 902 registrovaných uživatelů. To je pěkná suma. Ale nemohu znát všechny. Mezi přáteli mám spousty těch, se kterými se denně vídám. Ale jsou tam taky ti, které vídám jen občas a tak aspoň díky zelené vlně vím, kde třeba zrovna jsou a z čeho mají radost. Mezi přáteli se mi objevují i lidé,které jsem poznala na některé akci a pak jsme se už neviděli. S některými z nich mám stále spojení přes vzkazy a nástěnku, někteří z nich však spadají do kategorie řekněme „pro vzpomínku“. A pak jsou mezi mými přáteli i ti, které jsem poznala přes signály a ráda bych se s nimi setkala i osobně… Prostě různí lidé s různými vazbami a různými vzpomínkami… Ale nejhezčí zážitky pro mě jsou, když se mi po přihlášení objeví výzva pro přijetí přátelství, zvlášť od lidí, které jsem zrovna na signálech za ty roky ještě nenašla.

Y - tak tady nestůj jako tvrdé Y a registruj se, autorizuj, evangelizuj přes internet, sdílej své zkušenosti, vkládej fotky, posílej vzkazy známým a hlavně žij každý den s Kristem na jedné vlně!