Odpočinem si až v nebi

Znáte to, zápočťák v plném proudu, zkouškové přichází tak náhle a bez příkras a studenti netuší, kde jim hlava stojí… Málokterý studující teď má čas na cokoli jiného než plnění školních povinností, dopisování seminárek, prostudování materiálů, kopírování a přepisování, načítání a vytěsňování, zařizování a odesílání… A do toho přichází (už se vážně rychle blíží) Vánoce, takže pokud chceme blízkým udělat malým dárečkem radost, musíme tomu obětovat další čas. A ty starosti se vším možným, co jsme až doposavad odkládali a najednou je nutné to vyřešit… Samé starosti, zařizování, obavy a stresy. A toho času je tak málo!

Poslední dobou (a přátelé to ví moc dobře) se snažím zabojovat ve škole jak jen to jde nejlíp, ale je to šíleně náročné. Přede mnou několik drsných zkoušek, v lednu pak ještě písemné státnice z matiky, na začátku února státnice z didaktiky, do toho ještě diplomka… Nějak není čas odpočívat! Když jsem teď v neděli večer přemýšlela nad tím, že bych měla ráda i dvě neděle za týden, abych stihla alespoň trochu si odpočinout a pokecat se známými, že za tu jednu neděli týdně toho člověk zas tak moc nestihne, mě přišla na mysl průpověď sv. Dona Bosca: „Odpočinem si až v nebi“. Říkala jsem si, že zrovna tohle nepotřebuji slyšet, že bych si už vážně ráda odpočinula i během pozemských dní… Ale jak jsem tak nad tím přemýšlela, začalo mi svítat. Don Bosco věděl, že se máme do nebe na co těšit. Ale taky věděl, že jediný odpočinek, který nás dá do kupy, je odpočinek od pozemských starostí. Kolik toho během dne řešíme, zabýváme se tím, do čeho nám mnohdy nic není, přiděláváme si starosti, jen proto, že chceme žít podle vlastních představ a přikládáme některým skutečnostem přílišnou hodnotu. A přibíráme si toho stále víc a víc na starost, zabýváme se mnohými aktivitami, protože my přece všechno zvládnem! Ale pak příjde ten zlom, kdy si uvědomíme, že nás to všechno semlelo a již nejsme pány nad situací.

Taky jsem poslední dobou zjišťovala, že když se bavím s druhými lidmi, pořád myslím na ty svoje problémy, večer usínám nad nedopsanou seminárkou a ráno ne a ne se probudit a nastartovat, ruce se mi pak třesou únavou a do hlavy jako by to učení vůbec nechtělo naskákat… A vlastně je to jen tím, že mnohé věci moc řeším. Moc si dělám těžkou hlavu z toho, co a jak bude. Ale vždyť přece vždycky nějak bylo a zase nějak bude. Bůh své věrné nikdy nezradí. Vždyť mně přece nemusí vůbec zajímat, jak co dopadne! Pokud se spolehnu na Boží pomoc, jsem na nejlepší cestě k úspěchu. Někdy ten úspěch sice má podobu neuděleného zápočtu hned na první pokus, ale vždy to vede (aspoň zatím u mě to vždy vedlo) ke konečnému úspěchu. Vždyť Bůh ví, co je pro nás nejlepší. Ale proč se zabýváme tolika věcmi, když nás jenom zatěžují? Pochopila jsem, že pokud si mám odpočinout až v nebi, neznamená to, že až do smrti nemám nárok na odpočinek. Ale mám se ze všech sil snažit, abych do toho nebe jednou došla. Pokud tam nedojdu, neodpočinu si nikdy, pokud tam dojdu, budu pak odpočívat nekonečně dlouho (krásná představa).

A tak jediná starost, kterou bych momentálně měla mít, je, abych se starala o Boží věci. Nemyslím to v tom smyslu, že se budu celý den jen modlit. Ale znamená to, že jediné situace, které mají váhu, jsou poctivé plnění povinností tak, jak to v danou chvíli ode mne Bůh očekává. A už vůbec nemusím řešit nic víc. Jediné, co je pro mne důležité, jsou aktivity, které ode mne očekává Bůh, to ostatní, co si k tomu přibírám je jen na otravu a zatěžuje mě to… Odpočinem si až v nebi, tedy až po práci. Každý máme dost práce, kterou zde na zemi máme vykonat, aby se šířilo Boží království. Jen to umět rozeznat a nezabývat se tím ostatním, co nás unavuje a díky čemu pak toužíme po odpočinku dřív než až v nebi… Pokud odhodíme všechny aktivity, které jen zvýrazňují nás samotné, posilují naše ego a v důsledku nám nedopřávají čas na ostatní důležité činnosti, pak si jsem jistá, že člověk bude správně fungovat a bude mu stačit jediná neděle v týdnu, aby si odpočinul, setkal se s přáteli, potěšil mnohé blízké a načerpal dostatek sil do dalších dní!