Mistře, kde bydlíš?

"Mistře, kde bydlíš?"

"Pojďte a uvidíte!"

Dvě jednoduché věty, které stály na začátku tak velikého díla. Dva učedníci, kteří slyšeli, co Jan Křtitel o Ježíši vypověděl, se od Jana odpoutali a šli za Ježíšem. Kdo ví, kolik lidí slyšelo Janova slova, ale většina si je asi nechala projít hlavou a šla domů, že dnes slyšeli něco zajímavého. To však neudělali Ondřej a Jan. Těm nestačilo jen slyšet. Chtěli Ježíše více poznat. A tak opouštějí teplé místečko u Jana Křtitele a vydávají se na cestu za Tím, kterého Jan zvěstoval. Rozpoznali, že teď přišla ta chvíle, kdy se Janova slova proměnila ve skutečnost, kdy je ten, na něhož čekali, navštívil. A tak šli. Nevydali se kdejakým směrem, ale šli přímou cestou za Ježíšem. Nečekali ani na konkrétní Boží výzvu, protože je Ježíšova osobnost natolik přitahovala, že neodolali a své kroky nechali vést vírou. Nečekali, šli okamžitě.

A zeptali se. Nebáli se říct, co chtějí. "Mistře, kde bydlíš?" Otázka, která vypovídá o jejich touze poznat, odkud Ježíš přichází, kde Ho mohou nalézt. Prostě Jej chtějí více poznávat. Chtějí vědět, kde bydlí, protože obydlí je základem všeho života. Ti, kdo nemají kde bydlet, jsou většinou společností považováni za ty nejchudobnější. Obydlí mnoho vypovídá o tom, jak se uvnitř něj žije. A tak se učedníci ptají právě na toto, protože Jej chtějí více poznat. A Ježíš chápe. Jednoduše je zve, aby sami poznali, kým je:"Pojďte a uvidíte." A oni šli. Dostali jednoduchou odpověď, která jim však změnila život, protože toho dne už u Ježíše zůstali. Nedokázali by Ho už opustit. Chtěli být s Ním. A tak s Ním zůstali a On z nich učinil rybáře lidí. Oni poznali Ježíše a On se jim stal opravdovým Přítelem.

A co my?

Reagujeme na to, co slyšíme, také skutky, nebo si jen řekneme, že jsme slyšeli něco pěkného a jdeme zase domů?

Dokážeme rozpoznat podstatu toho, co slyšíme o Ježíši, a řídit se tím, nebo jen neustále přešlapujeme na místě a obdivujeme se spíše krásným slovům, než abychom se v nich snažili rozpoznat opravdovou podstatu, ten význam, která ta slova mají? Neposloucháme některé přednášky nebo kázání jen z toho důvodu, že obdivujeme některé kněze a jejich výkony, ale snažíme se spíše odnést si z každé promluvy to podstatné, co nás mělo oslovit?

 Necháváme se také unášet vírou? Směřují naše kroky jasně za Ježíšem? Nebo chceme všechny kroky řídit jen vlastním uvážením? Vydáváme se na cestu okamžitě, nebo si raději necháme Ježíše utéct do dálek a pak si stěžujeme, že Jej nevidíme?

Máme odvahu komunikovat s Bohem? Osmělíme se zeptat?

Snažíme se poznat více Boha v celé jeho velikosti, nebo si myslíme, že si vystačíme s prvním dojmem, který na nás udělal, když jsme Ho zahlédli?

Možná často reptáme, když dostaneme od Boha velmi jednoduchou odpověď. Pojď a uvidíš, říká každému z nás. A to neříká jen některým svým vyvoleným, ale všem, kteří před Něj přistupují s otázkou. Pojď a uvidíš. Řekl to dnes i tobě. Při dnešní bohoslužbě k tobě promlouval a vybízel tě k bližšímu poznávání Jeho lásky. Každý, kdo si během evangelia nezacpal uši, slyšel z úst kněze nebo jáhna Ježíšova slova:"Pojď a následuj mě." Zůstaneme stát a necháme nějaké dva tři lidi z přední lavice v kostele, aby se vydali za Kristem? A nebo i my se vydáme za Kristem, abychom Jej lépe poznali?