UT UNUM SINT

Mám jednu přítelkyni, která by právě zítra oslavila 98 let svého života. Proč „oslavila by“? Už je tomu delší doba, co si ji Pán povolal k sobě a ona se vůbec nezdráhala. Spíš naopak, byla schopna vzdát se i svého života jen pro Krista. Ale pro mne se ze světa neztratila, protože zanechala dost hlubokou stopu svého života, než abych ji přehlédla.

Spřátelila jsem se s ní teprve před několika lety, kdy jsem si poprvé přečetla něco málo o jejím životě. Když jsem dočetla, zpočátku jsem nechápala, co vlastně tato úžasná dívka jménem Marie dokázala, jakým způsobem měla ráda Boha a tak. Ale pak mi to postupně docházelo. A jak jsem se o ní dozvídala trochu víc, začala mi být velmi sympatická. Proč? Snad proto, že měla ráda ve škole ze všeho nejvíce matematiku (kdo mě zná, ví, o čem mluvím)? Nebo ten její mladý věk, kterým je mi tak blízká? Nebo to, že byla Italka, a já mám hodně oblíbených osobností pocházejících z těchto končin? Asi všechno to dohromady přispělo k tomu, že jsem k ní začala myšlenkami zabíhat stále častěji a vnímat velikost jejího života, který žila s Bohem a pro Boží věci.

Narodila se v Dorgali na Sardinii 17. března 1914 jako pátá z osmi dětí pastýře Marcantonia Sagheddu. Její dětství však navštívilo hned několik smutných událostí v podobě úmrtí. Marie byla svědkem smrti svých dvou sourozenců i svého ještě mladého otce, a po těchto bolestných chvílích věděla, že nemůže její matka Kateřina Cucca uživit všech zbylých šest dětí sama. A tak, přestože Marie Sagheddu mívala ve škole dobrý prospěch, a to zejména v matematice ;-), školní docházku nedokončila a nastoupila do zaměstnání.

Maria měla značně ráznou povahu a jen tak lehce jí někdo o něčem nepřesvědčil. A to i v případě, že se jednalo o účast v Katolické akci. Většina mladých v jejím okolí se v této skupině utvořené ve farnosti v Dorgali aktivně angažovala, ona však samotný vstup do Katolické akce několikrát po sobě  odmítla. A to až do roku 1932. Ten rok byl pro Marii přelomový. Do té doby zůstávala Marie spíše nevýrazným členem farnosti, do aktivit farnosti se příliš nezapojovala. Od roku 1932 však její horlivost ve víře nabrala zcela jiné obrátky a Marie nejenže se zamilovala do modlitby růžence, ale požádala o vstup do Katolické akce. Roku 1935 vstoupila na radu svého zpovědníka do kláštera trapistek v Grottaferrata poblíž Říma, kde přijala jméno Maria Gabriela. Rozjímala o Boží lásce a tuto lásku se snažila ve svém životě žít. Dva roky nato složila své řeholní sliby.

O rok později se horlivou modlitbou sestry z Grottaferrata zapojily do Týdne modliteb za jednotu křesťanů. A tehdy Maria Gabriela pocítila touhu obětovat svůj život Ježíši na tento úmysl. Po pozorném posouzení, zda to není jen chvilkový úlet, složila ve svém srdci Marie Gabriela slib Bohu, že Mu dává svůj život k dispozici právě jako oběť za jednotu křesťanů. Ještě ten večer, co se takto nabídla Bohu, se u ní projevily příznaky tuberkulózy. I přes bolesti způsobené nemocí Maria stále myslela jen na Boží lásku a na to, jak se jí co nejvíce přiblížit. V dopise své mamince napsala: „Jsem šťastna, že mohu něco trpět z lásky k Ježíši… Není většího štěstí, než když můžeme trpět z lásky k Ježíši a za spásu duší.“

Její nemoc ji provázela po dva roky a Pán si ji vzal z tohoto světa v neděli Dobrého Pastýře 23.dubna 1939, když jí bylo teprve 25 let. Za blahoslavenou byla prohlášena 44 let nato, a to přesně v den Jednoty křesťanů, 25. ledna 1983.

A tak mi tato přítelkyně nějak stále více přirůstá k srdci. Její mladost jí nebránila v tom, aby svůj život darovala zcela Kristu. Nebála se bolestí, protože důvěřovala jeho bezmeznému milosrdenství. Nebylo jí zatěžko vzdát se pozemského života, aby z něj učinila dar Bohu, aby se obětovala za jednotu křesťanů, za kterou i Ježíš tak moc prosil svého Otce. (srov. Jan 16,20-23)

Možná, stejně jako já před několika lety, teď zjišťujete, že je mezi blahoslavenými další duše, o které jste doposud neslyšeli. Opravdu, Marie Gabriela od Jednoty je spíše méně známou osobností italského nebe. To ovšem nic neubírá na její velikosti, kterou oslavila Boha. Je dochováno pár jejích myšlenek, jejichž výběr vám chci také zprostředkovat:

• Pán mě poslal na tuto cestu a postará se, aby mi v tomto boji pomáhal.
• Viděla jsem před sebou velký kříž… a myslela jsem, že moje oběť ve srovnání s ním není ničím.
• Ať je Boží vůle jakákoliv, je to moje radost, moje štěstí a můj pokoj.
• Nemohu říci více než tato slova: „Můj Bože, pro Tvoji slávu!“
• Jak víte, Pán mě vždy zahrnoval zvláštními milostmi, ale nyní touto nemocí mi udělil tu největší ze všech. Jsem zcela odevzdána do rukou Pána a získala jsem tak velice mnoho.
• Svou křehkost svěřuji jeho milosrdenství.

Jsem moc ráda, že jsem se s Marií Gabrielou mohla na duchovní rovině spřátelit a že se k ní mohu obracet ve svých těžkostech. Vždyť ona mi může u Pána vyprosit mnoho prospěšného.

Pro úplnost musím dodat, že při sepsání životopisných faktů jsem se přidržela zejména textu o Marii Gabriele z časopisu Světlo č. 20 z roku 2008, str. 4-5: Pane, nyní jednej Ty! Zájemci se mohou v různých jazycích dočíst o Marii Gabriele zde, tedy na stránkách kláštera trapistek ve Vitorchianu, kde je její tělo pohřbeno.