chvalme Pána pokorným srdcem

Tehdy a dnes

29. 4. 2012 22:23

Naprosto mě fascinují liturgická čtení velikonoční doby! Každý den si zvláště díky Skutkům apoštolským můžu uvědomovat, jak se na základě svědectví učedníků a působením Boží milosti rozrůstala církev. Kolik lidí poznalo lásku Ježíše Krista díky hrstce učedníků, kteří se nebáli a vložili všechny síly do hlásání evangelia...

Jejich činnost byla zakotvena v Duchu svatém. Před sesláním Ducha to bylo několik chlapíků, kterým šlo o život, a tak se ani moc asi na veřejnosti neukazovali. Ale jakmile byli naplněni Duchem svatým, pochopili a byli naplněni láskou. A právě tato láska k druhým lidem je přiměla k tomu, aby ze sebe shodili všechen strach a svědčili o tom, čeho byli svědky. Kdo opravdově miluje své bližní, snaží se jim nabídnout to, co je pro druhého opravdu nejlepší. A tak když někdo zakusí Boží lásku a uvěří v Něho, ví, že nic není lepšího než život věčný! A učedníci nebyli žádní troškaři. Ti museli milovat naplno, když tak zapůsobili na lidi, že několik tisíc Židů se po jejich kázání nechalo pokřtít...

Učedníci byli plni Ducha, hlásali radostnou zvěst o spáse, uzdravovali a dokonce se radovali, když mohli pro Ježíšovo jméno trpět příkoří. Jaké by to asi bylo, kdyby se dnes nějaký takový borec jako byl třeba svatý Pavel objevil v našem městě, postavil se na náměstí a neohroženě hlásal naši spásu v Kristu Ježíši... Něco, s čím se v našich podmínkách ani moc nesetkáváme. Proč? To už všichni lidi za ty dva tisíce let poznali Krista, že není komu radostnou zvěst hlásat?

A nebo že by se vytrácel misijní duch v církvi? Kolik lidí z našeho okolí nevěří v Boha a dokonce o Něm ani vlastně nic moc neslyšeli... Asi to nebude tím, že by nebylo koho evangelizovat. Spíš bude problém v naší lhostejnosti. Mám pocit, že si lidi chodící do kostela zajdou na mši svatou, denně se modlí (?), snaží se být dobrými lidmi... A tím vlastně mají splněno. Splněno? Takoví lidé se spoléhají na to, že je jejich dobré skutky a vlastnosti spasí! Hloupost! Jedině v Kristu Ježíši je spása! A kde je láska k bližním? To, že jim pomůžu se vším, oč mě poprosí a udělala bych pro ně vše, co jim na očích vidím, ještě neznamená, že je mám ráda! Pokud jim zatajím, že existuje život věčný, který nám nabízí Ježíš Kristus, zatajím jim vlastně to nejdůležitější. A pak už se nedá mluvit o lásce k druhým, ale jen o nějaké pomoci v časném životě.

Učedníci byli tenkrát svědky událostí, které by bez pomoci Ducha svatého nebyli schopni pochopit. Ale jakmile byli naplněni Duchem, šli a zvěstovali evangelium všem, ke komu je Duch zavedl. Oni byli svědky. Ale nejen oni. I my jsme dnes svědky! Prožili jsme velikonoční ráno u odvaleného kamene... Prožili jsme setkání s reálnou přítomností Ježíše Krista vzkříšeného v eucharistii. Reálně k nám přichází, láme chléb a občerstvuje nás. Není to nic míň než takové setkání, jaké prožili učedníci, když putovali do Emauz, nebo když se schovávali za zavřenými dveřmi a On stanul uprostřed nich. Je to to stejné setkání s živým Ježíšem! Takže jsme svědky! A máme povinnost se o to, co jsme prožili, rozdělit s ostatními! Není to povinnost v tom nudném slova smyslu, ale je to povinnost lásky. Pokud milujeme, pak by nám mělo připadat samozřejmé žít pro Boha a celým svým životem ukazovat ne Něj.

 "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (Jan 3,16) Pokud si sáhnu do svědomí, není moc lidí, kterým bych tuto větu řekla. A přitom stačí tato jediná věta, abychom pochopili, jaký je Bůh! Možná by nebylo od věci, kdybychom se více zaměřili na to, co je opravdovým smyslem našeho života. Nemůžu si neodpustit podotknout, že jsme často zážitkuchtiví křesťané (zvlášť my mladí), ale skutek utek. Myslím to trochu s nadsázkou, ale obávám se, že někteří mají pod pojmem dobrého křesťana zafixovaný obraz katolíka, který vymete všechny akce náboženského charakteru. Ale to je málo! Ne, že by měl začít navštěvovat ještě víc akcí, ale účast na samotných akcích nemůže být náš cíl. Je to jen prostředek k tomu, abychom se na těchto akcích setkali s Kristem, otevřeli se působení Božího Ducha, zakusili sílu společenství a vykročili. Vykročili na cestu učednictví.

Poslední Ježíšova slova zaznamenaná v Matoušově evangeliu jsou: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." A tak by se závěrem možná hodila řečnická otázka: Kolik učedníků jsi už získal?

A tady jedno video k tématu :-) 

 

Zobrazeno 1149×

Komentáře

Nefelé

úplné kázání, moc pěkné :-))

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková