Pamatuj na den odpočinku 3

...3. pokračování předchozího, tentokráte o slavení neděle a církevním nařízení... 

 Slavení neděle

         Židé slaví sobotu jako den odpočinku. Ta nám připomíná biblické výjevy stvoření světa a vysvobození Izraele. Křesťané slaví ale neděli. Ježíš vstal z mrtvých právě v neděli. Jestliže je sobota připomínkou prvního stvoření, pak neděli můžeme považovat za symbol nového stvoření, kdy je život díky Kristovu zmrtvýchvstání obnoven a nabývá nového rozměru.

         Pokud bereme neděli jako osmý den v týdnu, můžeme ji vidět jako den po sobotě, kdy nám Ježíš svým vzkříšením přináší nově stvořený život.

         Liturgický kalendář začíná nedělí a od ní se vše odvíjí. Jak neděli prožijeme a kolika milostmi se v tomto dni posílíme, to má většinou i dopad na zbytek týdne.

         Neděle je pro křesťana nejdůležitější svátek, z apoštolské tradice je to prvotní zasvěcený svátek.

         KKC §2175: „V Kristově Veliké noci se dovršuje duchovní náplň hebrejské soboty a ohlašuje věčné odpočinutí člověka v Bohu.“

         Sv. Tomáš Akvinský ve své Sumě Theologické uvádí, že „v srdci máme vepsán mravní předpis: vzdávat Bohu vnější, viditelnou, veřejnou a pravidelnou úctu na památku jeho všeobecného dobrodiní vůči lidem“. Tedy jít na mši svatou v neděli tomuto mravnímu předpisu jasně odpovídá. Takovým postojem vyjadřujeme Bohu díky za jeho skutky. Slavení neděle je jen naší odpovědí na Boží jednání. On je ten, kdo vždy činí první krok. My svěcením neděle teprve odpovídáme na toto první Boží jednání.

         Když si neuvědomujeme, že setkání s Kristem (při liturgii) je samotná potřeba člověka, jejíž naplněním získáváme posilu, pak nás musí někdo povzbudit, abychom nezanedbávali slavení mše svaté v neděli. Již za doby prvních apoštolů se mnohým nechtělo v neděli na bohoslužbu viz Žid 10, 25[1]. Je třeba vidět, že to nemusí být pro nás jen otrava, ale spíše posila. Měli bychom tak druhé i povzbuzovat k opravdovému slavení neděle.

Církevní nařízení

         Abychom nepřicházeli o posilu a milosti, které nám přináší slavení neděle, církev nám k našemu dobru nařizuje slavit neděli (nekonat práci a být s druhými), nařizuje nám účast na nedělní bohoslužbě.

         Pro toho, kdo má upřímný vztah s Bohem, takovéto nařízení nebývá problém. Když se těšíme z Boží dobroty, chceme mu být nablízku, alespoň v neděli chceme prožít mši svatou.

         Toto nařízení je těžší pro ty, jejichž srdce není zrovna obrácené k Bohu. Když nemáme s Bohem urovnaný vztah, nechceme se s ním příliš setkávat. A tak nám církev pomáhá tímto nařízením, abychom byli nuceni co nejdříve dát náš vztah do pořádku. Samozřejmě někdy i ti, kdo jsou duchovně teprve „v plenkách“, mají problém s tímto nařízením. Je ale nezbytné si uvědomit, že církev se svými nařízeními u těchto lidí zastává funkci rodičů; ti svým dětem také přikazují a vedou je přes různé povinnosti, aby dozráli v dospělého, zodpovědného a moudrého člověka. A tak nám církev pomáhá dorůst do plného života s Bohem.

         KKC nám jasně říká v §2180, že „o nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše.“ A to kdekoli, kde se koná katolický obřad, a kdykoli v den svátku, nebo večer předcházejícího dne. Pokud se věřící nezúčastní mše svaté v neděli a v zasvěcených svátcích, dopouští se těžkého hříchu.

         Zasvěcené svátky v církvi jsou tyto:

Narození našeho Pána Ježíše Krista (25. 12.)

Zjevení Páně (6. 1.)

Nanebevstoupení a Nejsvětějšího Těla a Krve Kristovy

Panny Marie, Matky Boží (1. 1.)

Neposkvrněného početí (8. 12.)

Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.)

Sv. Josefa (19. 3.)

Sv. apoštolů Petra a Pavla (29. 6.)

Všech svatých (1. 11.)

a pro ČR také sv. Cyrila a Metoděje (5. 7.) a sv. Václava (28. 9.)

         Česká biskupská konference, která má pravomoc počet zasvěcených svátků upravit podle místních podmínek, redukovala počet zasvěcených svátků na 2: Narození a Zjevení Páně. Ostatní významné svátky je slavení doporučeno, ale není závazné pod hříchem.

         Důležitost zasvěcených svátků potvrzuje i to, že připadne-li zasvěcený svátek na pátek, ruší páteční půst.

         V zasvěcené dny máme povinnost účastnit se mše, omlouvá nás jen vážný důvod (nemoc, péče o kojence,...) nebo pokud dostaneme od svého faráře dispenz.

         Proč je pro nás účast na mši svaté tak důležitá? KKC nám dává jasnou odpověď: „Účast na společném slavení nedělní eucharistie je svědectvím příslušnosti a věrnosti Kristu a církvi, tímto způsobem věřící dosvědčují své společenství víry a lásky. Zároveň společně vydávají svědectví o Boží svatosti a své naději ve spásu. Vzájemně se posilují pod vedením Ducha svatého.“

         Je pro nás v mnohém přínosné účastnit se právě nedělní mše svaté. Každá bohoslužba je pro nás obdarováním, avšak bez nedělní bohoslužby bychom přišli o mnoho. Jelikož je pro věřící povinnost účastnit se nedělní mše svaté, setkáváme se v kostele všichni. To se nám ve všední den stát nemůže. V početnějším shromáždění můžeme také radostněji a rozvinutěji slavit bohoslužbu a můžeme mnohem víc zažívat Kristovu přítomnost mezi svými. Nedělní liturgie je také bohatší – recitujeme nebo zpíváme Sláva, Věřím, čteme 2 čtení – tedy máme více podnětů pro chválu Boha.

         Jestliže se ze závažného důvodu nemohu účastnit mše svaté, doporučuje se účastnit se alespoň bohoslužby slova nebo se věnovat modlitbě sami nebo ve společenství.

         Poslech rádia nebo TV, které přenáší mši svatou, neznamená splnění povinnosti účastnit se mše svaté. Je to spíš posila pro Ty, kdo na mši jít nemohou.

[1] Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se...