"Světlo, vzduch a ..."

Ve škole za katedrou si občas připadám jako v pohádce. Ještě na praxi jsem se dozvěděla, že první, co učitel musí ve třídě udělat, jakmile vstoupí, je rozsvítit světla. Po pár letech praxe si uvědomuji, jak nám opakovaně shora nařizují, abychom pořádně větrali během vyučování (a někdy je to fakt třeba, zvlášť po svačinové přestávce, kdy někteří experti svačí tvarůžky). Ale hlavně je nejdůležitější přistupovat k dětem s láskou. Jakmile bych učila pouze stereotypně, bez toho, abych před sebou viděla jednotlivé žáky a jejich dobro, za moc by to nestálo. Žáci hned poznají, kdy nejsem ve své kůži, kdy tam pro ně nejsem 100% přítomná, kdy na ně nehledím s láskou. A tak si připadám jako v pohádce. Tři věci ty děti potřebují: světlo, vzduch a lásku. Jako v té pohádce.