Svatební hostina

Taky se vám stává, že vás v kázání při mši svaté zaujme jedna myšlenka z mnoha, která vaši mysl zaměstná na zbytek dne? Musím přiznat, že občas se mi to stává, a dnes nebyla výjimka. Otec Pavel krásně kázal o třech hostinách, o kterých slyšíme při dnešní liturgii. Jedna svatební hostina je zmíněna v evangeliu, o druhé jsme četli v prvním čtení a třetí hostinu můžeme sami prožít při bohoslužbě oběti. A pak přišla ta myšlenka, že při této hostině nejsme jen nějací hosté, ale scházíme se jako nevěsta, církev. Mazec!!! Došlo mi to! Když přistupuji ke svatému přijímání, dává se mi Ježíš podobně, jako kdyby se se mnou snoubil. Přichází ke mně a je zde jen pro mne. Odevzdávám se ti a přijímám tě za svou, říká,když ke mně přichází. A já mohu na Jeho slova odpovědět podobně a být zcela Jeho.

Při mši svaté se jedná o hostinu, která má veliký význam pro můj život. Tak jako každá svatba naprosto změní život dvou milujících se lidí a spojí je v jedno, měla by i každá účast na eucharistické hostině naprosto změnit můj život do té míry, že bych naprosto srostla s Ježíšem a už bych nežila rozděleně, ale žil by ve mně po zbytek života Kristus.

Až dnes jsem si uvědomila, jak významné chvíle z tohoto pohledu to jsou, když přistupuji k eucharistické hostině. Tato myšlenka mě oslovila natolik, že jsem se k ní do konce kázání musela vracet (neschopnost opustit myšlenku ;-)). Když jsem pak měla vyznat svoji víru, uvědomila jsem si, že to je podobné, jako když si snoubenci slibují lásku, úctu a věrnost. Vyznala jsem, že Bohu naprosto věřím, důvěřuji mu a věřím v Něho. To byl můj malý slib odevzdání svého života Jemu. A pak mohl přijít jako opravdový ženich a pozvat svou nevěstu ke stolu...

Kdo by se nenechal pozvat od toho the Best ženicha, že? A tak mohu jen děkovat, že si mne Ježíš vyvolil mezi ty, kdo patří k Jeho církvi, k Jeho nevěstě.